Alwínek je moje zlatíčko, kterého jsem odmala chovala na klíně, což mu zustalo do dnes. A proč jsem si ho nechala? On ho prostě nikdo nechtěl a když se v jeho 7 měsícících ozval zájemce, už jsem neměla srdce na to ho dát pryč. On, jako by to cítil, mi vše vrací svou láskou a závislostí na mě. Jen mu skoro nikdo neříká jeho pravím jménem, ale je to náš Pufíček.
Jeho povaha se dá stále přirovnat k ročnímu štěněti, prostě takové vděčné dítě. Co se týče pracovních vlasností je u něho stejné jako u Anabell, takový živel. Máme spolu složené ZV, ale bohužel nám utekla jedna známka na uchovnění, tak to musíme tento rok napravit. Vzhledem k tomu, že je tak trochu rozmazlen, tak tu budou nervy.
Výstavně se dá Pufíček rovnat svému otci, je to takový náš manekýn. Baví ho se předvádět a když ještě před ním ho někdo chválí tak je nadšenej a umí se o to vytáhnout.
Nikdy na tebe nezapomenu. Byl jsi ten který mě dokázal rozveselit. A ted mé srdíčko je prázdné plné smutku.
|